Úvodní vymezení a geografický kontext
Krajina Českého středohoří představuje mimořádně složitý palimpsest, v němž se prolínají geologické síly s tisíciletou lidskou činností. Specifickým a mimořádně výmluvným fenoménem tohoto regionu jsou zaniklá sídla v takzvaných Sudetech, která po staletí utvářela hospodářský i kulturní ráz hor, aby byla ve zlomku historického času – během jediné dekády dvacátého století – nenávratně vymazána z mapy. Jedním z nejvýraznějších příkladů tohoto procesu, který v sobě koncentruje dějiny osídlení, zemědělské kultivace, národnostního konfliktu, vojenské destrukce a paradoxní ekologické obnovy, je zaniklá osada Babiny I (Pištěk, 2006; Severní Polabí, nedatováno).
Historicky a administrativně byla tato lokalita označována rovněž jako Babina A, případně německy Babina I, čímž se striktně odlišovala od nedaleké osady Babiny II (Babina B, dnes spadající pod obec Homole u Panny). Geografická poloha Babin I představovala na poměry Českého středohoří extrém. S nadmořskou výškou 550 metrů nad mořem se jednalo o jedno z nejvýše položených trvalých sídel v celém pohoří. Osada ležela na exponovaném, klimaticky drsném jižním úpatí Babinského vrchu, jehož vrchol dosahuje výšky 626 m n. m. Z hlediska historické komunikační sítě se ves rozprostírala při strategicky významné křižovatce starých horských silnic a úvozových cest spojujících sídla Ovčárna, Čeřeniště a Lbín.
Zkoumání historie Babin I vyžaduje multidisciplinární přístup, který propojuje demografickou analýzu, studium pramenů stabilního katastru, hodnocení vojensko-politických změn po roce 1945 a v neposlední řadě analýzu environmentálních dopadů lidské nepřítomnosti. Dnešní optikou představují Babiny I fascinující případovou studii sídla, jež prošlo kompletním životním cyklem. Z historického i ekologického hlediska je však jejich příběh bytostně paradoxní: absolutní fyzická destrukce lidského osídlení a následná dlouhodobá izolace území ostře střeženým vojenským prostorem vytvořily zcela nečekané podmínky pro zachování a pozdější ochranu unikátních přírodních biotopů, jež dnes obdivujeme jako přírodní památku Babinské louky.