Zemědělský fenomén: dobytkaření, plátenictví a vysokohorské ovocnictví
Hospodářská základna Babin I byla přísně determinována neúprosnými přírodními faktory. Nadmořská výška, krátké vegetační období, množství sněhových srážek a svažitý, mělký půdní profil nedovolovaly uplatnit standardní modely nížinného zemědělství (Severní Polabí, nedatováno). Obyvatelé si tak museli vyvinout vysoce adaptivní a odolný model obživy.
Stěžejním pilířem lokální ekonomiky bylo dobytkaření, primárně chov hovězího dobytka a v menší míře ovcí (Severní Polabí, nedatováno; Pištěk, 2006). Rozlehlé svahy Babinského vrchu nebyly zalesněné v takové míře jako dnes, ale sloužily jako extenzivní pastviny. Právě staletí nepřetržitého spásání a systematického ručního kosení luk (často kvůli produkci sena pro dlouhé zimní období) vytvořila specifické bezlesé biotopy, které se později proslavily botanickými raritami (Pištěk, 2006; AOPK ČR, 2024). Klasické polní hospodaření, tedy pěstování obilnin, zde mělo jen silně omezený, subsistenční charakter. Pěstovaly se výhradně odolné plodiny – oves, žito a brambory.
Specifickým rysem hospodářství v 19. století bylo pěstování a zpracování lnu. S tím úzce souviselo domácí přadláctví a plátenictví (Severní Polabí, nedatováno). Výroba textilií představovala pro horaly naprosto klíčový doplňkový zdroj příjmů během dlouhých zim, kdy nebyla možná práce na poli.
Nejzajímavějším a na první pohled překvapivým prvkem místního hospodaření však bylo ovocnářství (Severní Polabí, nedatováno; Pištěk, 2006). Litoměřicko se sice již od dob císaře Karla IV. a Rudolfa II. profilovalo jako "Zahrada Čech", ovšem tento titul primárně náležel nížinám a labskému údolí, kde se dařilo teplomilným meruňkám, broskvoním či vinné révě (Trebenickemerunky.cz, 2023; Zahradaweb.cz, 2023). Babiny, nacházející se o stovky metrů výše, představovaly zcela odlišný agroekosystém. Přesto i zde ovocnářství plnilo vitální roli. Místní rolníci kultivovali vysokošlechtěné, avšak mimořádně mrazuvzdorné odrůdy jabloní, hrušní a švestek. Ovoce v těchto nadmořských výškách dozrávalo později, získávalo však tuhou slupku a vynikající schopnost dlouhodobého skladování.
V severních Čechách v 19. století nabralo na obrovském významu konzervování ovoce sušením. Sušení probíhalo tradičně na slunci, v pecích, či ve specializovaných komunitních sušárnách (Trebenickemerunky.cz, 2023). Z historických zpráv víme, že Litoměřicko v roce 1833 figurovalo na prvním místě v Čechách ve vývozu syrového i sušeného ovoce po Labi do Saska a Pruska (Trebenickemerunky.cz, 2023). I horalé z Babin se na tomto dodavatelském řetězci podíleli. Sušené křížaly a hrušky z Babin představovaly nejen spolehlivou energetickou zásobárnu pro vlastní přežití zimy, ale i vysoce ceněný obchodní artikl prodávaný na trzích v údolí. Zarostlá torza přestárlých ovocných stromů roztroušená dnes v okolí ruin jsou posledním hmatatelným důkazem této zaniklé ovocnářské slávy.