Fyzická likvidace: vojenský výcvikový prostor Litoměřice
Hlavním a nezvratným hřebíčkem do rakve Babin I se nestal pouze demografický odliv, ale expanze státního vojenského aparátu. Město Litoměřice plnilo roli významné posádkové metropole již od dob rakousko-uherské monarchie a po druhé světové válce se tento trend ještě umocnil (Mistopisy.cz, nedatováno). Nově budovaná, masivní Československá lidová armáda vyžadovala obrovské plochy pro taktický výcvik s těžkou technikou. Vyprázdněná, zchátralá a ekonomicky zcela neperspektivní oblast kolem Babinského vrchu byla vojenskými plánovači vyhodnocena jako ideální terén.
Celá oblast Babin I tak byla vyčleněna a uzavřena pro civilní veřejnost jako součást rozsáhlého Vojenského výcvikového prostoru (VVP) Litoměřice (Pištěk, 2006; Severní Polabí, nedatováno). Transformace civilního sídla ve vojenský polygon měla drastický průběh. Namísto ponechání domů samovolnému rozpadu přistoupila armáda k systematické demolici. Budovy, včetně bývalého Zimmlerova hostince a selských usedlostí, byly záměrně srovnány se zemí (Severní Polabí, nedatováno; Pištěk, 2006; Zničené kostely, nedatováno). Zdivo bylo často využíváno jako terče pro dělostřelecké střelby či cvičení jednotek v použití ženijních trhavin, čímž došlo k definitivní proměně kulturní krajiny v pustinu (Masarykova univerzita, 2024). Z celé kdysi rozlehlé vesnice byla ušetřena od fyzické destrukce pouze jedna jediná budova v jižní části obce, pravděpodobně sloužící pro ubytování důstojníků či uskladnění vojenského materiálu (Pištěk, 2006). Prameny dokládají, že ještě v letech 1961–1962 fungovalo na troskách obce takzvané odloučené stanoviště radistů (Severní Polabí, nedatováno).
Správa tohoto rozsáhlého uzavřeného území se řídila striktními pravidly. O údržbu zón, které nebyly přímo rozstříleny nebo rozježděny vojenskou technikou, se staral státní podnik Vojenské lesy a statky ČR, který zajišťoval hospodářské využití nezasažených lesních porostů a střežil vnější perimetr (MVČR, nedatováno). Úředně byla obec Babiny I prohlášena za zaniklou v roce 1980 (Pištěk, 2006; Severní Polabí, nedatováno).
Armádní uzávěra trvala celá desetiletí a byla zrušena až po změně geopolitické situace a pádu železné opony. V průběhu 90. let 20. století došlo k postupnému rušení litoměřické vojenské posádky, zmenšení armády a opuštění výcvikového cvičiště na přelomu 20. a 21. století (Severní Polabí, nedatováno; Pištěk, 2006; MVČR, nedatováno). Když se prostor někdejších Babin znovu otevřel veřejnosti, na místě se nacházely jen těžko prostupné náletové dřeviny, rozsáhlé rumiště, zasypané sklepy a osamocené torzo kříže. Databáze dokládají, že v roce 2001 zde v posledních dvou "barabiznách" (zbytcích struktur) trvale nežil vůbec nikdo (Severní Polabí, nedatováno).
Dokument o objektech zbořených vojenským útvarem v roce 1967 je uložen v Archivu města Ústí nad Labem. Fotografie pochází z www.zanikleobce.cz a soukromého archivu.
