Zlom a pád: odsun obyvatelstva a destrukce staletých vazeb
Staletá kontinuita Babin I se začala hroutit v temném období konce 30. let 20. století. Prohlubující se hospodářská krize a masivní nárůst nacionalismu podněcovaný henleinovským hnutím zasáhly i takto odlehlé horské oblasti (Severní Polabí, nedatováno; Mistopisy.cz, nedatováno). Po podpisu Mnichovské dohody na podzim roku 1938 byla oblast Sudet, včetně Babin, odtržena od Československa a integrována do struktur nacistického Německa (Severní Polabí, nedatováno; Mistopisy.cz, nedatováno). Z relativně izolovaných horalů se přes noc stali občané Třetí říše se všemi fatálními důsledky, zejména odvodem práceschopných mužů na válečné fronty, což drasticky ochromilo lokální agrární produkci. V roce 1939 zde bylo evidováno 122 obyvatel (Severní Polabí, nedatováno).
Definitivní konec starého světa přinesl květen 1945 a znovunastolení československé státní moci. Na základě postupně formovaných dohod vítězných mocností a následných dekretů prezidenta republiky započal proces hromadného vysídlení obyvatelstva německé národnosti (Severní Polabí, nedatováno; Pištěk, 2006). Tento akt, označovaný jako odsun (či vyhnání), představoval pro Babiny smrtelnou ránu. Nešlo pouze o fyzické přemístění lidských bytostí do okupačních zón v rozvráceném Německu, ale o okamžité, násilné přetržení tisíce neviditelných vazeb mezi specifickou horskou krajinou a lidmi, kteří věděli, jak v ní přežít.
Atmosféra bezprostředně po válce byla v regionu extrémně napjatá. V létě 1945 panovaly mezi bezpečnostními složkami obavy z aktivit nacistických záškodníků, takzvaných Werwolfů, operujících v pohraničních lesích (Masarykova univerzita, 2024). Z historických hlášení vyplývá, že ve dnech 9. a 10. srpna 1945 proběhla na celém území litoměřického okresu (tedy i v okolí Babin) rozsáhlá plošná kontrolní akce za účasti hotovosti Sboru národní bezpečnosti (SNB) a strážního personálu (Masarykova univerzita, 2024). Akce však neodhalila žádné známky ilegálního ozbrojeného odporu; naopak, německé obyvatelstvo se dle hlášení chovalo "velmi rezervovaně a až na malé výjimky dodržovalo opatření, která proti němu byla uložena" (Masarykova univerzita, 2024). O několik měsíců později, na počátku roku 1946 (konkrétně 26. ledna místním výnosem č. B-300/465-46), byly úředně zastaveny takzvané "dobrovolné odchody" a celý proces vysídlení byl podřízen přísné státní organizaci formou vlakových transportů (Masarykova univerzita, 2024).
Vyprázdněná vesnice sice byla nabídnuta k osídlení vnitrozemcům a přesídlencům, ale pokusy o její oživení zcela selhaly. V letech 1945 až 1949 v Babinách I formálně fungoval Místní národní výbor (MNV), který se snažil hospodářství udržet v chodu (Severní Polabí, nedatováno). Nově příchozí obyvatelé však většinou neměli zkušenosti s drsným podhorským farmařením. Neměli k dispozici generacemi předávané know-how o lokálním mikroklimatu, naráželi na nedostatečnou infrastrukturu, zanedbanost dříve pečlivě udržovaných luk a kruté zimní podmínky. Opuštěné dřevěné a hrázděné části domů navíc bez pravidelného vytápění a údržby v horském klimatu neuvěřitelně rychle podléhaly zkáze, hnilobě a plísním (Masarykova univerzita, 2024).
Zatímco před válkou obec čítala přes 140 obyvatel, sčítání lidu z roku 1950 (někdy uváděno jako rok 1951) doložilo naprostý kolaps: v osadě zbývalo všeho všudy posledních 6 přežívajících jedinců (Severní Polabí, nedatováno; Pištěk, 2006). Tento tristní stav logicky vedl ke ztrátě administrativní samostatnosti. V roce 1950 byly Babiny I zbaveny statusu obce a připojeny jako osada k sousednímu Čeřeništi. O dekádu později, k 1. červenci 1960 (vstup v platnost zákonem č. 36/1960 Sb.), byly administrativní hranice znovu překresleny a Babiny připadly pod střediskovou obec Tašov. K poslední administrativní fúzi došlo v roce 1980, kdy se katastrální území stalo součástí rozlehlé obce Malečov, kam spadá dodnes, ačkoli tou dobou již z osady nezbýval kámen na kameni (Severní Polabí, nedatováno; Pištěk, 2006).